Kulturní centrum Moravská Třebová

Rozhodnutí nebourat víc, než je nezbytně nutné a navázat na stavební historii tohoto místa se všemi jeho hodnotami i překážkami, považujeme za architektonicky odvážnější, kulturně bohatší a environmentálně odpovědnější formu rozhovoru. Vrstvení architektury a nacházení synergií nového se starým umožňuje nejen hlubší pochopení místa, ale i zachování kolektivní paměti místa v obci, která již v minulosti o svou historii několikrát přišla. Základní koncept tří jasně identifikovatelných kulturních provozů, protkaný sítí veřejných prostorů, umožňuje překlenout slepé místo v urbanismu, které by kompletním odstraněním kontextu nevyhnutelně vzniklo.

Přestavba průmyslového areálu v sobě kromě společenského významu nese také klíčové rozhodnutí o identitě místa. Východiskem návrhu je proto práce se současnou strukturou v dialogu s místním kontextem a hodnotami. Z hlediska provozu i etapizace vznikají tři nezávislé funkční celky, vzájemně propojené komunikačním uzlem foyer, které přirozeně navazují na nově vzniklá i původní veřejná prostranství.

Kontinuita
Zachování smysluplných stávajících objektů a rozvíjení daného kontextu. Staré rámující nové a nové aktivující staré. Navazování na existující řád a vztahy v území. Vrstvení architektury a práce s kolektivní pamětí místa. Kontinuita veřejného parku procházejícího územím.

Komunikace
Dialog mezi současností a minulostí. Čitelnost nových míst pro místní obyvatele. Posílení vazeb hlavního náměstí a městského parku, jako dvou klíčových veřejných prostranství. Dualita muzea a kulturního centra jako dvojice veřejných institucí v rámci urbánního bloku. Foyer jako svorník propojující trojici hlavních objektů s navazujícími veřejnými prostory.

Otevřenost
Odstranění bariér a posílení prostupnosti celého území. Časová a investiční flexibilita procesu výstavby v rámci etapizace. Rovnoměrné rozmístění vstupů. Aktivní hrany objektů otevírající se do nových veřejných prostranství. Veřejný dvůr jako srdce kulturního centra.

Redukce
Očištění stávajícího celku na základní podstatu. Monumentalizace jeho konstrukcí skrze abstrahování výrazu. Redukce nutných demoličních prací v synergii s novou výstavbou umožňuje minimalizovat nově zastavěnou plochu.

Udržitelnost
Sociální: strategie etapizace umožňuje postupnou realizaci projektu bez zásadních negativních dopadů na obyvatelstvo. Kulturní: charakter návrhu je přiměřený místu a práce s původními objekty podporuje jeho identitu a paměť. Ekonomická: synergie rekonstrukce s vestavbami. Ekologická: snížení celkové zastavěné plochy a integrace jednotlivých staveb do vyššího celku.