Lety u Písku, památník holokaustu Romů a Sintů

Areál památníku je založen na rozvinutí tří hlavních os, které jsou v krajině přítomné. Trojice vzájemně protnutých linií zakládá koncept tří časových rovin. Přítomnost, minulost a budoucnost, jako základní rámec narativu památníku. Každá z linií se pojí s jedním ze tří objektů a určuje jim v rámci celku jasný smysl. Návštěvnické centrum je místem přítomnosti, faktů a diskuze. Hřbitov obětí je autentickým místem pohnuté historie a nezpochybnitelným důkazem holokaustu. Monument v prostoru tábora je místem smíření, které by nás mělo spojovat v pozitivní představě sdílené budoucnosti.

Návštěvnické centrum

Návštěvnické centrum je racionální dům čtvercového půdorysu, citlivě usazený u biotopu blízkého rybníka. Jeho přehlednou vnitřní organizaci tvoří vložené jádro drobných místností, které ukrývají provozní zázemí. Čtvercový prstenec rozděluje dům na dva kontrastní galerijní prostory – “whitebox” a “blackbox”. Po obvodě domu se nachází široká a prosvětlená okružní galerie, která umožňuje tradiční výstavní postupy. Naopak uvnitř dispozice vzniká velkorysý zatemněný prostor pro nová média a promítací techniku. V případě pořádání přednášek, či kulturních akcí, je navíc možné vnitřní prostor multimediální expozice rozdělit otočnou stěnou na malé nebo velké auditorium, či stěnu jednoduše používat pro členění aktuální výstavy. Návštěvnické centrum je doplněno o drobný objekt zázemí údržby se zahradním skladem a toaletami, které jsou celoročně přístupné přímo z exteriéru. Mezi oběma objekty vzniká malé náměstíčko, které je ideální k pořádání kulturních akcí, či shromažďování návštěvníků před prohlídkou dalších míst nového památníku.

Hřbitov obětí

Stávající hřbitov s památníkem Zdenka Hůly je památkově chráněný areál, který svému účelu slouží dobře. Mezi vzrostlými stromy vstupujeme na malou mýtinu. Socha je doplněna nášlapnými kameny, které vytvářejí cestu pro položení květin. Návštevníci po ní přicházejí i odstupují zpět a hřbitov tak správně zůstává neprůchozím prostorem. Na každém z kamenů jsou patrné dvě zkřížené linie. Tyto souřadnice tvoří v krajině pomyslný rastr o rozměru 3×3 metry. S novými průzkumy hřbitova máme nyní již lepší poznatky o umístění hrobů. Jejich ohrazení se tak jeví jako nejdůležitější nový zásah do tohoto již dokončeného díla. Respektujeme návrh autora a navazujeme na jeho prostorový rastr. Kolem hřbitova vytyčujeme svou vlastní hranici, která se záměrně vyhýbá půdorysu hřbitova obětí tak, jak nám ho zanechali jejich věznitelé. V odpovídajícím rastru vytváříme novou opěrnou zídku. Po vnější hraně nově vymezeného čtverce navrhujeme pozvolný zemní val, který se plynule spojí s okolním terénem. Ambicí návrhu je minimálními prostředky vymezit nový pietní prostor hřbitova. Jeho přirozeného ohrazení dosahujeme negativní formou, která však nevzniká odkopáním terénu uvnitř, ale jeho navýšením vně. A právě negativní, prázdná forma se zdá být vhodným symbolem ztráty celé generace – prázdnoty, kterou nelze zaplnit.

Monument v prostoru tábora

Nesnažíme se tábor jakkoliv rekonstruovat. I vystavení jeho pozůstatků, se může zdát spíše nemístnou glorifikací utlačovatelů než památníkem utlačovaným. Své oběti i svou vinu chceme připomenout vlastním způsobem. Archetypální forma zkřížených linií svírá prostor původního vězeňského dvora. Dynamika pohybu po účelově navržených cestách proměňuje dálkové pohledy na výtvarný objekt tábora. Ten se při pohledu od návštěvnického centra zprvu jeví jako souvislá monumentální stěna. Až pohybem v krajině člověk odhalí výtvarný koncept monumentu, který se v závislosti na poloze pozorovatele vizuálně rozkládá na kompozici individuálních prvků, ze kterých je složen. Návštěvník se objeví v jejich stínu a je konfrontován s chladem. Pod úrovní očí jsou zde vepsána jména všech obětí. Písmo je malé a každý, kdo chce číst, musí se sklonit. Výtvarný objekt abstraktně ztvárňuje vztah jednotlivce k celku. Proměnlivá hmota fiktivní zdi, jako zhmotnění a rozklad mementa totalitní ideologie, která redukuje jednotlivce na anonymní masu.

Cestní síť

Základní osnovu cestní sítě tvoří dva geometrické principy, které umožňují pozorovat dynamický koncept monumentu tábora. Trojice vzájemně protnutých os přehledně propojuje jednotlivá místa památníku s již existujícími cestami a přirozenými vstupy do území. Okružní cesta s naučnou stezkou pak přirozeně ohraničuje jádro pietního území a poskytuje alternativní zážitek z pohybu krajinou. Oba okruhy mají téměř identickou délku, avšak výrazně odlišný charakter. Přímé cesty představují pohodlnou, přísně formalizovanou trasu pro pohyb většího množství lidí, například v průběhu pietních aktů. Okružní stezka naopak umožňuje jednotlivým návštěvníkům větší míru svobodného pohybu a spontánního objevování jednotlivých míst.